Prevence karbonylace
Bílkoviny jsou základním stavebním kamenem všech buněk a tkání. Jejich změny mají vliv na vzhled organismu, bohužel však náš organismus nedokáže bílkoviny kompletně chránit, a tak dochází k destruktivním změnám. Výzkumy v posledních letech navíc poukazují na fakt, že rozrušení těchto bílkovinných struktur patří mezi nejvýznamnější příčiny stárnutí a degenerativních onemocnění, a může vést až k zániku buněk. Za těmito změnami stojí oxidace a navázané procesy, jako je glykace a karbonylace. To znamená, že se karbonylové skupiny (> C = O) naváží na bílkovinnou molekulu (ale také na molekulu fosfolipidu) a následkem je narušení struktury bílkoviny v procesu zvaném proteolýza. Jelikož karbonylace bílkovin předchází ztrátě buněčné membránové integrity, je spojena s toxickými procesy vedoucími k buněčnému stárnutí a buněčné smrti.
Za modifikací bílkovin stojí také tvorba zkřížených vazeb a tvorba pokročilých konečných produktů glykace (AGEs). Veškeré tyto změny mají za následek právě známky stárnutí obecně, stárnutí pokožky, vznik šedého zákalu a degenerativní procesy nervových buněk, jako je demence či ztráta paměti.
Karnosin dokáže na tyto změny reagovat tím, že reaguje s karbonylovou skupinou a vytváří tzv. addukt protein-karbonyl-karnosin. Díky tomu je tento přírodní mnohostranný pomocník zcela výjimečný v účincích na bílkoviny a bílkovinné struktury, neboť dokáže zabezpečit jejich funkceschopnost, chrání je a pomáhá ke znovuobnovení jejich struktury.
Dr. Kučera vysvětlil fungování karnosinu na příkladu motoru: „Každý motor potřebuje pravidelnou výměnu oleje, protože při běhu motoru vznikají různé mikroskopické i větší částice vzniklé opotřebením [třením] povrchu. Olej obsahuje detergenty, které udržují tyto součásti rozpuštěné. Jakmile jsou ale tyto detergenty spotřebovány, dochází k shlukování těchto odpadních látek, ty pak následně ničí hladký povrch vnitřních součástí motoru a ten ztrácí na výkonu až do úplného selhání. Organismus potřebuje také účinnou metodu odstraňování zbytků látkové přeměny, hlavně zbytků zničených bílkovinných struktur. Toto bílkovinné „bahno, kal“ se hromadí. Není-li odklizeno, v buňce způsobuje zpomalení až zastavení funkčních životních cyklů.“ Buňka pak buď zastaví své dělení a odumře, anebo se dále reprodukuje ve své abnormální formě a může způsobit degenerativní změny nebo maligní nádory. Karnosin jako antioxidant se liší od ostatních antioxidantů tím, že má vliv na karbonylaci a glykaci v organismu, což se o běžných antioxidantech říct nedá.
Chemické vedlejší reakce, které narušují biologické struktury a funkce v průběhu stárnutí, jsou důsledkem toxických vlivů mnoha vlastních a základních prvků chemického složení organismu - kyslíku, cukrů, tuků a esenciálních kovů. Bez těchto biochemických prvků nemůže organismus existovat, ale současná věda o výživě nám v poslední době dává informace, díky nimž můžeme lépe porozumět jejich vedlejším účinkům, a tak je lépe kontrolovat. Bílkoviny však nejsou jediné látky, které jsou denaturované karbonylací – stejně jsou karbonylovány fosfolipidy. Karbonylace fosfolipidů způsobuje poškození převážně centrálního a periferního nervového systému, což vede k poruchám paměti a vnímání. Karnosin je v tomto případě schopen stejným způsobem (jako u bílkovin) nejen chránit fosfolipidy před karbonylací, ale eventuálně je také regenerovat. Není tak náhodné, že tento zázračný dipeptid je neuvěřitelně významný neuroprotektant (chrání nervové buňky).
Karnosin také potlačuje karbonylaci při sportu a bodybuildingu. Z těla odplavuje aldehydy, které vznikají peroxidací lipidů při vytrvalostních výkonech, a tím dokáže dokonale chránit svaly. Dodáním karnosinu organismu lze přispět k obnově síly, vytrvalosti, odolnosti i urychlení regenerace.
